Obyvatelům města se za dlouhá staletí nevyhnuly četné válečné útrapy ani živelné pohromy. Největší škody páchaly požáry, které se rozšiřovaly velice rychle díky hořlavým materiálům, ze kterých byly stavěny domy. Ohni často padly za oběť celé ulice.
     Již roku 1844 zpracovala kounická radnice seznam 300 domů, jejichž majitelé měli za povinnost vlastnit protipožární nářadí ( vědra, vidle, lopaty apod ). Roku 1864 byly zavedeny požární hlídky, které dohlížely na to, aby byly domy zabezpečeny proti požáru.
     Důležitou roli, dotýkající se počátků hasičství v našem městě, hraje osoba Fridricha Mossiga. Tento továrník, vlastnící tovární komplex a řadu výstavních domů, vytvořil pro ochranu svého majetku oddíl skládající se převážně ze zaměstnanců. Vyzbrojil jej a poskytl útočiště v prostorách továrny. O několik let později přešel oddíl pod správu města a tím vznikl :

 4. srpna 1876

FREIWILLIGE FEUERWEHR STADT KANITZ
neboli
DOBROVOLNÍ HASIČI MĚSTA KOUNICE  

  Útočiště našli hasiči v nově postavené budově hasičské zbrojnice, postavené na rohu ulic Růžová a Tovární na cestě ke klášteru. Prvním náčelníkem se stal Josef Joch, tajemník obce. Hasičský sbor nesl název německý, avšak členstvo vyjma velitele bylo národnosti české. V roce 1920 přešel všechen majetek do českých rukou, německý sbor byl zrušen a přejmenován na  : ČESKÝ SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ
 

•  Zakládajícími členy byli:
  František Moučka  - mlynář a starosta města
  Julius Kopeček - odborný učitel měšťanské školy
  František Hradil - odborný učitel měšťanské školy
  Bohuslav Otáhal  - obchodník
  František Čáp  - obchodník
  František Fiala - sedlář
  Jan Jakoubek - zámečník
  Prvním starostou byl zvolen František Moučka, náčelníkem Bohuslav Otáhal.
   

           Po osvobození města celý kolektiv prořídl. Někteří členové odešli do pohraničí, jiní se dali dobrovolně na vojnu. Teprve rok 1946 znamenal obnovu sboru. V únoru byl zvolen nový výbor, přistupují noví členové. Členská základna zaznamenala jeden z nejvyšších počtů: Celkem 294, z toho 43 činných, 17 čestných, 197 přispívajících, 37 členů pohřební pokladny. Nejdůležitějším úkolem v poválečných letech byla obnova budovy zbrojnice. Celá věž je v havarijním stavu, stroje jsou v zimních měsících nevhodně uskladněny ve studeném skladišti. Původní plán zněl na přestavbu zbrojnice v jednopatrovou budovu s obytnýmpodkrovím, moderním designem a třípatrovou věží. Tento záměr byl však zamítnut roku 1947 z důvodu absence hasičského cvičiště a blízkosti kláštera. Dvě další léta byla věnována hledání vhodného místa ke stavbě a shánění financí. Teprve nešťastná událost pohnula kompetentními úřady. V květnu 1949 byla zchátralými spadlými vraty zbrojnice těžce zraněna dvouletá dívka. Vyšetřování bylo ukončeno příkazem bezpečnostního referenta okresu vystavět novou zbrojnici, pro kterou byl vybrán prostor zahrady za městským úřadem. Plán počítal s přízemní budovou, třípatrovou věží, garáží pro stříkačky se třemi vraty po levé straně a sociálním zařízením po pravé straně. V poslední chvíli, již po zahájení výkopových prací, bylo schváleno povýšit stavbu o další patro.                                                         
            Aby se práce neprodražily, provedli si členové sboru teréní úpravy a výkopové práce sami. Výkop a úpravy trvaly pouze neuvěřitelných 26 dní. 6. srpna 1950 byl založen základní kámen a do roku byla budova hotová. Ve dnech 7. a 8. července proběhl HASIČSKÝ DEN – slavnostní předání nové zbrojnice. Kulturní program byl obohacen o „Velkou benátskou noc“ organizovanou napůl s vodáky.  Roku 1950 byla zrušena samaritánská služba stejně jako všechny dosavadní typy spolků . Hasiči mění název na POŽÁRNÍ SBOR MĚSTA DOLNÍ KOUNICE, který spadá pod MÍSTNÍ JEDNOTU ČESKOSLOVENSKÉHO SVAZU HASIČSTVA. Aktivita sboru se od padesátých let prudce zvyšuje. Náborová akce rozšířila řady činných členů, nově se objevují družstva žen a žáků, roste počet zábav a plesů, jsou pořádány Václavské hody. Kulturní obzory rozšiřují časté zájezdy do brněnských divadel. Přínosem do sborové pokladny jsou sběry železného šrotu. Do života hasičů se výraznou měrou promítla i spolupráce s dalšími jednotami. V roce 1957 byla uzavřena družba se závodním požárním sborem Matador Bratislava na jejímž základě proběhlo několik vzájemných návštěv. Družba s Požárním sborem v Zastávce u Brna skončila pouze u zakládací listiny. Nejúspěšnější spolupráce, trvající do dnešních dnů, byla navázána roku 1971 s Požárním sborem obce Zohor u Bratislavy.  Roku 1961 se utvořilo povodňové družstvo, vybavené o čtyři roky později gumovým člunem. V sedmdesátých letech se Dolní Kounice staly střediskovou obcí, čímž došlo k přepracování poplachových a výjezdových směrnic a přednostnímu vybavování výstrojí a technikou..

           Listopadové změny osmdesátého devátého roku nepřinesly do aktivního života převratného obratu.Mimo cvičení a soutěže vyplňují volný čas hasičů akce,kterými se snaží doplňovat sborovou pokladnu. Díky pravidelným jarním a podzimním sběrům starého železa mají občané možnost zbavit se nepotřebného odpadu.Tradicí se staly pouťové zábavy před budovou zbrojnice,letní taneční zábavy na malém hřišti pod zámkem a podávání občerstvení v rámci městských slavností.Také I.společný ples města a SDH v kulturním domě patřil mezi vydařené.  Budova zbrojnice,postavené v padesátých letech,volala po obnově,proto byla před deseti roky provedena rekonstrukce fasády a vnitřních prostor. V létě 1997 byla obnovena tradice letních pionýrských táborů u obce Rozkoš na Třebíčsku.Provizorní podmínky prvního ročníku se postupně díky přibývání zkušeností a pracovitosti zúčastněných členů rozrostly do precizně připraveného podniku při kterém si děti i dospělí užili spoustu zábavy.Prozatím poslední tábor se konal v roce 2004.

             Ne vždy je život hasičů veselý. V roce 1991 tragicky zemřel při výkonu povolání profesionálního hasiče člen sboru Antonín Roupec.
Za dlouhá desetiletí existence sboru bylo a je mnoho aktivních členů kteří, nedbaje svého volného času,poctivě pracují na dobrém jméně hasičů.Za všechny je potřeba se zmínit o Karlu Štroblovi,členu sboru od r.1960,jenž za svou celoživotní práci pro hasiče obdržel před dvěma lety nejvyšší vyznamenání,které je možné udělit-„Zasloužilý hasič“

 

               Divadelního souboru se ujal Jaromír Žaloudek, který byl dobrým pokračovatelem předešlého režiséra. Pod jeho vedením a usilovnou prací dosahoval soubor další úspěchy u diváků a sám byl oceněn zlatou medailí.
 Po 23 letech byl slavnostně otevřen kulturní dům a znovu to byla Lucerna, která jako první začala kulturní akce. Při této příležitosti byla souboru předána medaile za vynikající práci. 8. března 1992 stihla soubor druhá těžká rána. Do ochotnického nebe odešel vynikající herec, zpěvák a režisér Jaromír Žaloudek. Jeho odchodem skončila zlatá éra souboru. Bylo ještě několik pokusů obnovit činnost souboru. I když vystoupení byla úspěšná, vše skončilo v roce 1994. Díky všem, kteří rozdávali radost, úsměv a ponaučení vděčným divákům.